Kamarádka ANA

9. ledna 2018 v 17:00
Achjo taky jste Tak unavení jako já ?
Přijde mi, že ta zima je nekonečna...
Po dlouhé době zase přidám kratší článek , protože jsem zase zavřena a tak nemám moc možnost se k tomu dostat.
Dost mě to tu unavuje. Je to každý den stejný. Dopoledne škola nebo praxe a uklidy. Odpoledne když mám dobré chování mám i vycházky 😂... A večer ? No oper uklidy. Někdy se tu cítím jako uklízečka. Každý den se opakuje a člověka to tak strašně unavuje, že to není ani možný.

Když jsem se vrátila z dovolená sem zpět, tak jsem přijela celá zničená. Všichni mi tvrdí že jsem strašně zhubla a ze to není normální. Nevím přijde mi to v pohodě vážím 46kg a měřím 168cm. Nepřijde mi to strašný ale nevím nejsem odborník. Je pravda že za cely dny s nim jednu dvě výživy a půlku rohlíku a apsoň něco.
Jak jsem psala, že bych chtěla psát o poruše PPP, tak si myslím že bych potřebám a spíš radu já, protože se mi kamarádka ANA zase vrátila. Přesně po roce. Minuly rok jsem byla na psychiatrii s Anou a říkala jsem si že mě to už nidky nepotká... Bohužel už jsme zase spolu...
Nechci si tím projít znovu takže bych byla rada třeba za nějaké dobré rady😊...
O víkendu snad přidám dalsi a mnohem delší článek 😊🙏🏻
 

Jak a kam..

29. prosince 2017 v 17:49
Jaké máte předsevzetí do nového roku 2018 ? :)
Já jsem nad tím dlouho přemýšlela a abych se přiznala, nevím co dřív, je tolik věcí co bch chtěla dělat, naučit se a naopak několik věcí, kterých bych se ráda zbavila... Zkusím od nového roku zaít aspoň trochu cvičit a přestat kouřit.. :)
Fuuuuha za chvíli mi končí prázdniny a opě se budu vracet do blázince :D.. No není to uplně blázinec, spíše vězení, jen někdy to tam vypadá jako v bázinci... Vůbec se mi tam nechce. Zase dodržování pravidel a poslouchání několik stupidních keců denně.
Zbývá mi už jen půl roku a jsem volná :). Vím, že v 18 to pro mě nebude jednoduché, ale už se chci postavit na vlastní nohy a zkusit co je to opravdu starat se sama o sebe.
A jak jsem se tam vlastně dostala ???
Už od 1. prosince 2016 nejsem doma. Byla jsem umístěná do krizového centr- něco na způsob dětského domova, ale jen na pár měsíců.
Tam to všechno začalo. Bylo to pro mě velice obtížné, být někde mezi cizími lidmi. Chyběli mi sourozenci a celkově jsem měla strach co semnou bude... Týden jsem nevyšla z pokoje. Měla jsem děsný strach, ano byli tam malé děti a některé i v mém věku, bylo nás tam 7. Všechnyn ty vychovvatelky nebo-li tety vypadaly velice mile. Já byla ale neustále ve strachu co semnou udělají kam mě zavřou a co ještě.
Ano celý týden jsem nevylezla z pokoje, vždy jen na záchod, ani jsem nejedla. Bylo mi všechno úlně jedno jen jsem měla strach. Často jsem seděla u psychologa, ptal se mě proč jsem uzavřená sama do sebe, prč nejím a několik dalších věcí. ( Myslím si, že dítě a je jedno v jakém věku, bude určitě uzavřený sám do sebe, protože je v jiném prostředí a není se svojí rodinou.) Měla jsem toho plné zuby.
No a jak jsem se vlastně dostala do krizového centra ???
Jo další otázka velice komplikovaná.

Proč ?

27. prosince 2017 v 11:57
Jsem ráda, že někdo na múj blok najel a přečetl si o čem bych chtěla psát a proč vlasně. :)
Něco málo bych mohla napsat o sobě, přece tu nebudu jak nějaká anonymní poradkyně :D..


Do nedávna bych nevěřila, že celý můj život se může změnit jen během jednoho dne.
Už dlouho dobu jsem si říkala, že bych mohla začít psát knihu, nebo aspoň deník nebo-li blog o mém životě. Vždy z toho sešlo a já časem zapomněla.

Je mi skoro 18 let a pořád si připadádm jako by mi bylo pět.
Skoro rok, už nebydlím doma s mamkou a sourozenci. Bylo u nás celkem dost složíté období a já tomu moc nepřidávala.
Nebavila jsem se s celou rodinou kromě jedné babičky, která mi nedávno zemřela. Každý z rodiny udělal velikou chybu, ale mám pocit, že já největší.
Často jsem si říkala, proč vlastně já ? Proč ne někdo jiný ? Měla jsem toho plné zuby a nikdy jsem si neuvědomovala co jsem způsobila.
Všechny problémy nebo spíše největší problémy nastali v roce 2016, když jsem nastoupila na střední školu... Až do teď se to táhne, nikdo není schopný to dořešit policie a ani právníci....
Ano všechno to o čem chci psát, se motá okolo toho to, když chci psát o PPP a různých problémech co jsem si prožila, nikdo by neřekl že by v tom byla zatažená i policie a ostatní...
 


Začátek

26. prosince 2017 v 8:35
Nejspíš začnu tím, proč jsem se rozhodla psát blog.
Dnes ráno jsem se vzbudila a hledala různé stránky jak zhubnout. Četla jsem spoustu příběhu o anorexii, bulimii a celkově o PPP ( porucha příjmu potravy).
Napadlo mě že bych se mohla taky podělit o spoustu zážitku a rad z mého života, nejenom o PPP ale i o spoustě dalších věcí.
Možná i tento blog píšu proto, že nemám nikoho s kým bych si o všech věcech pokecala.
Nejsem si jistá zda opravdu psát ale za zkoušku nic nedám. 😊

Kam dál